Česká polární stanice na Nelsonově ostrově

ANTONÍN BOHÁČEK, JIŘÍ KRAUS

Česká republika se nachází v samém srdci Evropy. S moři a oceány nás spojují pouze řeky, železnice, letadla a lidská fantazie. S nápadem, jak získat vlastní ostrov a polární stanici, přišel „neznámý“ člověk, český horolezec, cestovatel, vodák, polárník a dobrodruh Jaroslav Pavlíček. Využil znění v řádu Smlouvy o Antarktidě a zabral pro Československo jeden pustý a neobydlený ostrov, když na jeho volném území založil českou polární stanici, přeměněnou později v malou eko osadu. Vzdálený Nelsonův ostrov – Nelson Island – v souostroví Jižní Shetlandy představuje skutečnou polární rezervaci, jejímiž strážci a jedinými obyvateli byli Češi.

Česká polární stanice Václav Vojtěch se nachází v Severní oáze Nelsonova ostrova na geografických souřadnicích 58°59´ z. d. a 62°15´ j. š. Při délce 20 a šířce 15 kilometrů představuje ostrov plochu zhruba 300 km². Severní oáza leží na severovýchodě a jde o území o rozloze asi 8 km². Oázami v Antarktidě rozumíme nezaledněná místa. Většinu ostrova Nelson (asi 95 %) tvoří pevninský ledovec. Bez zalednění zůstává pouze úzký pás pobřeží a 3 oázy (Východní – Duthoit Point, Západní – Harmony Point a Severní – Rip Point).

Založení české polární stanice

Na konci roku 1987 vyplula z přístavu Gdaňsk polská námořní loď Antoni Garnuszewski. Jejími pasažéry byli i dva dobrodruzi a cestovatelé: Jaroslav Pavlíček a Jan Pávek. Plavba po trase Gdaňsk – Baltské moře – Severní moře – přístav Vigo – Atlantický oceán – Montevideo – Jižní Shetlandy, ostrov Krále Jiřího trvala pět dlouhých týdnů. Česká minivýprava se v cíli zdržela jen krátce, protože pouze „sondovala půdu“ a hledala vhodné volné místo pro založení polární stanice. To bylo nalezeno na sousedním ostrově Nelson.

28. února 1989 tu šest odvážných mužů založilo stálou českou stanici nazvanou podle našeho nejslavnějšího polárníka Václav Vojtěch. Zakladateli polární stanice se stali Jaroslav Pavlíček, Jaroslav Fous, Miroslav Jakeš, Jiří Komárek, Martin Kříž a Zdeněk Zamazal.

Pohlednice připravená k první průzkumné expedici do Antarktidy „*ANTARKTIS’87“*

Dopis od Jaroslava Pavlíčka manželce Daně Šimonové z první průzkumné cesty do Antarktidy, zaslaný v rámci cesty s polskou antarktickou výpravou při zastávce v přístavu Vigo v prosinci 1987

Dopis od Jana Pávka manželce Janě z první průzkumné cesty do Antarktidy, zaslaný při návratu s polskou antarktickou výpravou 7. 3. 1988

Polární stanice Václav Vojtěch na Nelsonově ostrově

Polární stanice Václav Vojtěch byla typem pionýrské a kolonizační osady, jak jsme ji poznali v románech o osidlování Divokého západu. Na rozdíl od luxusních stanic první kategorie, kterých je na sousedním ostrově Krále Jiřího několik, působila naše stanice velmi skromně a nenápadně. Celá osada žila skromným nenáročným životem, když především sledovala vlastní jednoduché ekoprogramy. Dominantou stanice se stala jednoduchá větrná elektrárna, která měla sloužit k topení, svícení a ohřevu vody.

Počet českých polárníků postupně obývajících studený Nelson se přiblížil k číslu 100. Mezi odvážné muže připlula i jedna česká statečná žena Martina Vlčková. Společně se svým manželem Karlem, učitelem matematiky, pobývala na ostrově 3 měsíce. Strukturu dočasných obyvatel české eko osady doplnily ty nejroztodivnější profese. Pobýval zde kytarista Lubomír Brabec, kněz Marek Vácha (nazývaný Orko), právník Radek Forman, profesionální cestovatel a fotograf Vilém Rudolf. Pouze on a Miroslav Jakeš se mohou pochlubit jedním polárním rekordem. Navštívili totiž v minulosti i severní pól naší planety. Mezi skutečné vědce patřili Jiří Komárek, Ľubomír Kováčik (oba Slováci), Martin Kříž, ornitologové Peter Lumpe a Karel Weidinger. Celý rok tu strávil elektroinženýr Martin Mykiska. Dvěma pobyty a prvním přezimováním na ostrově se může pochlubit Jaroslav Fous z Příbrami. Byl to on, kdo poprvé vztyčil vlajku na střeše staniční chatičky. Na náš ostrov „zabloudil“ i skutečný lékař Boris Uličný. Určitým oddechovým rájem se stal Nelsonův ostrov pro několik českých podnikatelů. Nejznámější návštěvnicí se stala švagrová presidenta Dáša Havlová. Navštívit ostrov se pokusila dokonce dvakrát, poprvé však neúspěšně. Krutá zima roku 1997 uzavřela Fildesův průliv, oddělující ostrovy Nelsonův a Krále Jiřího, takže americký pobřežní ledoborec vezoucí nemohl na souostroví přistát kvůli pevnému ledu.

Dopis od první výzkumnice Martiny Vlčkové, orazítkovaný 28. února 1996 na Chilské stanici Eduardo Frei. Nese podpisy Jaroslava Pavlíčka, Kamila Vlčka a dalších polárníků. Na obálce je otištěn jeden ze speciálních kašetů české stanice

Česká polární stanice byla nejmladší ale také nejchudší polární základnou celého souostroví. Osadníci ji podle jejího zakladatele a správce nazývali Pavlíčkov. Francouzský časopis Čechy na ostrově označil „Robinsoni z Nelsonu“.

Nové století ekostanici Nelson přineslo mnohé změny. Dostala sice webové stránky, ale nějak pohasl zájem o její existenci, snad to bylo stárnutím jejího zakladatele.

Poslední nepřehlédnutelná zpráva byla, že Jaroslav Pavlíček přenechal svou stanici za symbolickou jednu korunu Českému antarktickému výzkumu. V roce 2020 navštívila Nelsonův ostrov skupina „českomoravských polárníků“ z Masarykovy university v Brně. Prováděli úklid zanedbané stanice a připravovali půdu pro plánované vybudování důstojné vědecké stanice. Tato informace je doplněna obálkou na konci článku.

Česká lodní, letecká a polární pošta

Se založením stanice a osídlením souvisí i polární pošta. Stanice neměla vlastní poštovní razítko, které nahradil staniční kašet. Velkým handicapem základny bylo chybějící lodní přístaviště. Proto byla stanice Václav Vojtěch obtížně dostupná a odesílaná pošta musela být náročně přepravována na sousední ostrov Krále Jiřího. Zde se nachází chilská pošta Eduardo Frei (Teniente Rodolfo Marsh) a chilské letiště sloužící pro celé souostroví Jižní Shetlendy. Pošta je odtud pravidelně dopravována americkými letadly HC-130 do chilského města Punta Arenas (což je výchozí bod pro polární expedice). Mimo to mají na ostrově Krále Jiřího poštovní úřad také Rusové (stanice Bellingshausen) a Argentinci (Jubany). Poštovní spojení těchto stanic se světem však je bohužel velmi zdlouhavé a probíhá námořní cestou (obvykle jednou až dvakrát do roka). Proto čeští polárníci a sběratelé využívají především služeb chilské letecké pošty.

Čeští polárníci při cestě na ostrov Krále Jiřího museli vždy obtížně překonávat Fildesův průliv oddělující oba ostrovy. Jen výjimečně přepravil polárníky a poštu chilský vrtulník nebo ruský obojživelný člun.

Expedice Nelson 1989-90. Dopis opatřený razítkem chilské stanice Teniente R. Marsch 20. 4. 1990, dvěma expedičními kašety a sovětským expedičním kašetem.

Expedice Nelson 1997 – podepsáni jsou Jaroslav Pavlíček, Martin Mykiska, farář Orko, Joan Nauman, Radek Forman. Dopis byl opatřen razítkem Chilské stanice Eduardo Frei 30. 1. 1997 a expedičním kašetem.

Česká kánoe na Nelsonově ostrově

Zajímavostí české polární pošty je, že až do května 1993 byla pravidelně dopravována na sportovní kánoi. Ta přicestovala na ruskou stanici Bellingshausen na palubě expediční lodi Akademik Fjodorov 1. března 1990 a na Nelsonův ostrov byla převezena o týden později. Zakladatelem této „lodní“ pošty je Jaroslav Fous z Příbrami, který spolu s Jardou Rosákem začal v průběhu roku 1990 (přesné datum si bohužel nikdo nepoznamenal) dopravovat poštu výhradně na této jediné kánoi (výjimečně i na kajaku) na vedlejší ostrov. Rukou společnou a nerozdílnou natřeli kánoi červenobíle, aby reprezentovala české národní barvy a současně byla loď v ledové pustině co nejviditelnější. Tato „lodní“ pošta fungovala tři roky do 14. května 1993…

V historii Nelsonova ostrova představuje tento den skutečně černý pátek, kdy navždy zmizeli 42letý Miroslav Stuchlík a 21letý Kamil Suchánek. Oba zkušení polárníci zdolávali pravidelně nevyzpytatelný Fildesův průliv. Usilovně pádlovali v nepřehledné ledové tříšti od 12 km vzdálené jihokorejské stanice King Sejong směrem na Nelsonův ostrov. Jejich další osud však zůstává nevyjasněný. Skutečností je, že oba byli prohlášeni za nezvěstné a předpokládá se, že utonuli v ledové vodě (–2 °C). S určitostí víme, že oba s sebou na vratké loďce vozili veškeré své věci včetně kašetů. Smutný konec české kánojové pošty patří tedy tomuto tragickému dni.

R- pamětní dopisnice ze 14. 5. 2013 orazítkovaná v rámci 20. výročí tragické smrti polárníků Miroslava Stuchlíka a Kamila Suchánka ve Fildesově průlivu, s kresbou posádky na kanoi a daty 1993 a 2013

Jeden z posledních pozdravů od polárníků M. Stuchlíka a K. Suchánka ze 17. 2. 1993. Dopisnice byla opatřena razítkem Chilského letiště v Antarktidě Teniente Marsh 17. 2. 1993 a expedičním kašetem. Byly použity české známky (pravděpodobně zasláno v obálce adresátovi).

Ledoborec, který nemohl zakotvit v přístavu

Polární vábení přivedlo na Shetlandy také Dášu Havlovou, vědkyni a manželku bratra prezidenta republiky, která při dvou cestách jako turistka navštívila souostroví. Poprvé připlula v září 1997 na palubě amerického ledoborce Nathaniel B. Palmer. Loď navštívila nejprve antarktický Palmerův poloostrov, kde USA udržují stálou stanici Palmer. Vylodění na Jižních Shetlandách v září 1997 nebylo však možné. Teploty dosáhly extrémních hodnot, na Fildesově poloostrově bylo tehdy naměřeno –21° C a v zimě dokonce –55° C. Česká stanice zůstala pouhé půl míle od ledoborce, a přece jí nebylo dosaženo.

Druhá cesta proběhla v roce 2000, kdy D. Havlová navštívila v lednu a únoru několik polárních stanic na ostrově Krále Jiřího. Pochopitelně také českou ekoosadu na Nelsonově ostrově. Navštívené stanice: chilská Presidente Eduardo Frei, kde se nachází důležité letiště Teniente Rodolfo Marsh, sloužící celoročně k leteckému spojení s Jižní Amerikou, ruská stanice Bellingshausen, druhá největší na ostrově Krále Jiřího, tvoří prakticky s chilskou vesnicí rozsáhlou dvouosadu; dopisnice z čínské stanice Great Wall (Velká zeď) potvrzuje obecnou pravdu, že čínští pohostinní polárníci jsou naší osadě vzdáleností i přívětivostí nejbližší.